Informace o MĚ ANEB MOJE IBIŠKOVÁ HISTORIE...

Už odmalička mě fascinovali koně, už v devíti letech jsem s rodiči zašla do Chuchle a chodím tam nepřetržitě dosud. Mezitím jsem si stihla i nějaké čtyřnohé miláčky pořídit a koně mě v jistém slova smyslu i živí.. Viz foto dole :-)

Ibišky (červený jednoduchý a plnokvětý) jsme měli doma odjakživa, ale zájem o ně a další kytičky se u  mě probudil až na vysoké škole. S kamarádkou Dášou (dnes majitelkou největší sbírky ibišků u nás) jsme ze zdejších skleníků natahaly domů kdeco... Větší zájem o ibišky přišel při seznámení se s kamarádkou Lenkou, která už tehdy doma měla krásný stromeček odrůdy Casablanca (jednoduchý bílý s červeným středem, nikoliv Cairo) a další kousky. Z dnešního pohledu ale "asfalťáky"... :-)

Že existují i moderní odrůdy ibišků, jsme s Lenkou zjistily, jak už tomu tak bývá, velkou náhodou. Jely jsme někdy okolo roku 1994 se zahrádkářským svazem z Krče na Floru Olomouc. Leč stařičký vehikl-autobus vypověděl službu u Brna a to byl konec naší cesty na známou výstavu. Při pěší cestě a hledání spojení do centra Brna na autobusové nádraží jsme prošly kolem zahradnictví (zřejmě Agro Tuřany) a nahlédly dovnitř. Zůstaly jsme stát v němém úžasu, měly tu ibišky, které jsme dosud neviděly - Memories (dnes Isobeal Beard), Darkweekend (Fiesta), Moonlight (Ross Estey) a další. Leč  byla neděle a tak jsme pro vybrané kousky musely cestovat ve všední den autobusem znovu...

S kamarádkou Lenkou jsem pak podnikla ještě dva výlety do skleníků Čechoflor v Mělníku. Tady měly ibišky z Dánska i své vlastní. Mrzí mě, že už nemám Skořicový, ten by se mi moc líbil i dnes... O něco málo později začala pěstovat ibišky i Dáša, která měla do té doby pocit, že jí moc nejdou... To ale při jejích známých "zelených prstech" nebylo snad ani možné a záhy jí ibišky také uchvátily. Brzy se nakontaktovala na pana Ševčíka z moravských Polkovic, který se přátelil s rodinou Baumových z Německa a oprávě od ní získával v Česku zatím nevídané druhy, jako např. Madonnu, Fiji Island, King Kalakaua ... A tak jsme dvakrát velmi příjemného pana Ševčíka navštívily a odvezly si odsud nějaké skvosty.

U mě pak ale nastalo složitější období , ibišky šly trochu stranou a na jejich stavu to bylo znát. A než jsem se před rokem 2000 nastěhovala do domku na Praze 10, tak jsem zbytky sbírky, která jeden čas čítala dokonce 38 různých druhů, předala Dáše.  Pak u mě nastalo období anthuriové a phalenopsisové (to druhé mě drží dodnes). V roce 2006 jsem si přivezla z Rhodosu Antilles Salmon a vášeň pro ibišky tu byla zpět. A díky  kamarádce Dáše jsem získala ibišky z Belgie, Holandska a hlavně také z USA... V posledních dvou letech si už objednávám ibišky sama. S jejich dopravou v poslední době pomohly kromě Dáši i Drahuška, Eva a Radka. Vám patří můj dík, ale ten největší samozřejmě Dáše, bez které bych některé největší ibiškové špeky neměla... 

Své ibišky pěstuji zatím v pokojových podmínkách (některé se v létě letní, ale ne všechny moderní odrůdy to snesou), ale začíná tu být nějak těsno. Mám projekt na skleník přisedlý ke stěně domu, snad se ho podaří brzy zrealizovat.

 

V případě, že jste zvědaví, jaké ibišky jsem v 90. letech měla, mrkněte do Fotogalerie  "Moje ibišky 1994 - 1999"

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode